Současné umění a Sochařský park

Výstava ve spolupráci s Galleria Continua

Výstava v bechyňském zámku a sochařském parku v roce 2024 se zabývá tématem svobody v různých podobách: svobodou umělců dnes a tehdy, stejně jako svobodou sběratele dát svému umění jiný kontext. Výstava oslavuje rozmanitost a individuální perspektivy.

V sochařském parku a v celém zámku najdou návštěvníci několik děl z 21. století. Tato díla současných umělců, jako jsou Hans Op de Beek, Michelangelo Pistoletto, Pascal Marthine Tayou, Nari Ward a Jiří Příhoda, se zabývají tématy, jako je absurdita lidské existence, vztah mezi realitou a konceptem, stírání hranic mezi uměním a životem a sociopolitické a kulturní otázky. Díla poukazují na svobodu, kterou mají současní umělci ve vyjadřování, a na jejich schopnost řešit ve své tvorbě nadčasová i aktuální témata.

Kurátorka a koncept: Nicole Stava
Ve spolupráci s: Maurizio Rigilo, Elisabetta Negroni, Galleria Continua
Texty: Claudia Rajlich
Instalace: Petr Koudelka, Jiří Novotný, Miroslav Topič, Nicole Stava, Jiří Příhoda, Tomáš Ullrich, Vojtěch Mareš
Doprava: Vedes s.r.o.

Vystavená díla

 

Labirinto e Grande Pozzo

Michelangelo Pistoletto

Labyrint v sobě obsahuje stálou představu prahu: přemýšlení o něm a jednání v něm podléhá potřebě určit východisko. V labyrintu dochází ke změně prostředí, dezorientaci, strachu, ale také k rozlišování, síle vůle a ovládání myšlenek. V labyrintu se zrcadlo představuje jako zástěna mentální meditace mezi opačnými extrémy strachu a bezpečí, ztráty a shledání, pochybností a jistoty, uzavřené cesty a otevřené cesty. Znovu se vynořit z labyrintu je svým způsobem totéž jako znovu se ocitnout na cestě, po které jsme se tam původně dostali.

Mirror Cage

Michelangelo Pistoletto

Umělecké dílo se skládá z pěti prvků, z nichž každý tvoří dvě velké struktury se zrcadly, pečlivě vytvořenými tak, aby při pohledu z různých úhlů odrážely samoreplikující se formy. Prostřednictvím těchto inovativních struktur autor zkoumá témata dělení, násobení, akumulace a vylučování, která jsou pro organický vývoj zásadní. Toto dílo, původně koncipované v 70. letech, bylo dále rozvíjeno a vybízí diváky k zamyšlení nad složitou souhrou formy, vnímání a univerzálních principů.

The Horseman

Hans Op de Beeck

Socha muže na koni v životní velikosti nám představuje záhadného kočovného jezdce, postavu, která evokuje jak osamělého poutníka všech dob, tak dnešního migranta bez domova, který hledá lepší život. Jeho společníkem je malá opička, která mu sedí na rameni a v ruce drží slunečník, aby svého majitele chránila před sluncem. Kůň nese na bocích příruční pracovní nástroje a malé sbírky banálních i tajemných předmětů, které mají pro pocestného patrně velký význam.

Stallers – series

Nari Ward

Kočárky symbolicky označují rozhodující okamžik, kdy dítě opouští náruč svých rodičů, aby bylo „vystrčeno do světa“. Zde je jejich nepřiměřená velikost a betonová kola odvádějí od jejich původního použití. Houpací sítě vybízejí k tomu, abychom se posadili a nechali se unášet pohodlnou regresí. Název, vytvořený ze slovesa „zdržovat“, tuto myšlenku uvíznutí posiluje.

Petalos de Piedra

Pascale Marthine Tayou

V díle Petalos de Piedra (doslova kamenné okvětní lístky), které bylo původně koncipováno jako pocta Kubě v roce 2022, má autor podobu kaskády barevných kamenů roztroušených uprostřed trosek a narušuje klid prostoru Galleria Continua v Havaně. Každý fragment, namalovaný jedinečným tónem, symbolizuje odolnost a rozmanitost a vyzývá diváky k hravému zkoumání. Prostřednictvím zářivých barev Tayou oslavuje život a zároveň se zabývá tématy inkluze a aktivismu a podněcuje k zamyšlení nad složitostí lidské existence a snahou o růst.

Karbola

Jiří Příhoda

V díle Karbola (Carbola) představuje autor své nejnovější dílo ze série, v níž se prolíná sochařství a architektura. Inspiruje se lehkou dřevěnou konstrukcí dřeváku a vytváří strukturu, která se odchyluje od tradičních tvarů dřeváků a vyznačuje se netradičními geometrickými proporcemi. Dřevěný dům s prkenným obkladem a širšími mezerami mezi jednotlivými prkny působí vizuálně i prostorově. Tato technika, v historii architektury a umění mnohokrát použitá, stírá rozdíl mezi pobytem uvnitř a vně budovy.